Marie Paterová

Vyrostla v malebné vesnici Kajlovec v Moravskoslezském kraji a v blízkém Hradci ji docházení na lidovou školu, prostředí samotného města a jeho zámku dovedla k zájmu o hudbu a umění. Prošla temnější Opavou a její dospívání zde rozptylovala Umělecko-průmyslová škola, kde studovala grafický design. Následovalo přijetí na Pražskou AVU do ateliéru Michaela Rittsteina. Posléze zde náhodami osudu prostřídala mnoho ateliérů, z nichž asi nejvýznamnější byl ateliér Vladimíra Skrepla, který signifikantnost její tvorby probudil. Současně, pár chvil po škole, hledá své ukotvení ve světě i společnosti, které reflektuje malbou, textem a jinými různými médii.
***
Smysl zachytává během putování, ocitávání se na různých cestách, jejich koncích a návratech zpět do středu. Cestu doprovází obvyklé symboly a citáty, které se na ni mihnou. Buďto se objevují v mobilu nebo na billboardech podél silnic. Slova se mění v tvary a tvary ve slova a někdy formují známou tvář. Symbol nekonečna představuje cesty, uličky, slepá ramena, která obcházejí střed osobnosti a metaforicky ukazuje pohled na „cestování“ z ptačí perspektivy, i z různých okamžiků na specifické cestě.
***
Nenucený ponor (text k výstavě)

Z místa a času, kde se nálada a iniciativa do něčeho se nořit schází, v bezpečném zámku latentní deprese, nastává možnost tento stav přemístit do jiného prostoru. Očekávání ze změny prostředí už nejsou pro jistotu žádná, jak se člověk různými zkouškami naučil tuto obranu proti začarování. Neustálé úniky od sebe samotného, včetně vlastních názorů i vztahů, bažení po nových začátcích, touha to smazat a zkusit to znovu líp. Ovšem to vnitřní nastavení, to žádný únik nezmění a na přeinstalování nemáme čas ani energii. Tak maximálně si třeba odpočinout, stopnout ty procesy, rozdýchat se, vybrečet se pod vodou, zůstat chvíli v té modré barvě a jednou, až budeme připraveni a prostředí bude příznivé, využijeme démony k boji za vlastní duše.