Libuše Dlabola Pražáková
Ve své malířské praxi se vracím k tichým dotekům každodenního života - k látce, barvě a fragmentům, které nesou paměť. Ve svých posledních pracích všívám do plátna zbytky textilu - osobní relikvie nesoucí otisk vztahu, péče a zranitelnosti. Jsou to subtilní gesta, někdy sotva postřehnutelná, přesto nabitá vnitřním napětím - jako snaha udržet něco, co se vytrácí.
Materiál se pro mě stává prodloužením těla i paměti - prostorem, kde obrazy vznikají nejen štětcem, ale i nití, rytmem rukou a opakováním. Je to malba jako forma zadržení, prostor, kde se věci mohou, byť jen na okamžik, držet pohromadě.
Text: Tea Kříž
Materiál se pro mě stává prodloužením těla i paměti - prostorem, kde obrazy vznikají nejen štětcem, ale i nití, rytmem rukou a opakováním. Je to malba jako forma zadržení, prostor, kde se věci mohou, byť jen na okamžik, držet pohromadě.
Text: Tea Kříž
Profil vytvořen 22. února 2026
Galerie děl
Pampeliškový chlapec, 140×170 cm, akryl, 2019
Autoportrét, 170×140 cm, olej, 2025
Borůvkožrout
Letní chlapec, 140×170 cm, olej, 2024
Ruka káva káva ruka, 140×140 cm, olej, 2024
Ema, 140×170 cm, akryl, textil, 2018
Olga, 140×170 cm, olej, 2018
Čekající chlapci, 140×170 cm, olej, 2024
Čepice, 30×30 cm, čepice, bavlněná nit, 2025
V klíně, 35×35 cm, bavlněná nit, 2025